Deset věcí vybraných podle toho, jak moc ti převrátí představy — ne podle toho, jak jsou velké. Šest z nich si můžeš prohlédnout na vlastní oči.
Až poprvé uvidíš v dalekohledu prstence, nebudeš věřit, že jsou opravdové. Vypadají jako namalované.
Plynný obr s prstenci, s hustotou nižší, než má voda, a se šestiúhelníkem větrů kolem severního pólu. Tohle uvidíš.
Místo, kde se právě teď rodí hvězdy, dost jasné na to, aby se dalo najít pouhým okem, a dost blízko na to, aby ti malý dalekohled ukázal tvar toho oblaku.
Zářící oblak, ve kterém se rodí hvězdy; pouhým okem ho uvidíš jako rozmazanou prostřední „hvězdu“ v Orionově meči. Tohle uvidíš.
Světlo, které z ní dnes uvidíš, se vydalo na cestu dávno předtím, než tu byli lidé jako my. Je asi 2,5 milionu světelných let daleko a míří k nám.
Větší spirální „velká sestra“ Mléčné dráhy a zhruba nejvzdálenější věc, kterou většina lidí uvidí pouhým okem. Tohle uvidíš.
Sama žádné světlo nevydává, a přesto známe její hmotnost: astronomové už přes třicet let sledují hvězdy, jak kolem ní krouží, a jedna z nich ji oběhne jednou za šestnáct let.
Supermasivní černá díra ve středu Mléčné dráhy, 4,297 milionu hmotností Slunce. Tohle neuvidíš.
Mrtvá hvězda namačkaná do něčeho velkého jako město, tak hustá, že by lžička její hmoty vážila zhruba jako hora.
Jedna z nejbližších známých neutronových hvězd; tiše září zbytkovým teplem a nevysílá žádné rádiové pulzy. Tohle neuvidíš.
Má víc vody než všechny pozemské oceány dohromady a kapalná zůstává jen proto, že Europu Jupiter při každém oběhu hněte. Sonda Europa Clipper už k ní letí, aby se podívala.
Ledový měsíc, který pod krunýřem ukrývá oceán tekuté vody — jeden z hlavních cílů při hledání života. Tohle uvidíš.
Dvorní astronom viděl, jak se na obloze objevila nová hvězda, a zapsal si ji. To, co po ní zbylo, tam pořád je a dá se na to namířit dalekohled.
Rozpínající se trosky supernovy zaznamenané v roce 1054, s Krabím pulzarem uprostřed. K pozorování bude stačit malý dalekohled a trochu trpělivosti.
Galaxie, kterou nikdo neumí vysvětlit a která tam prostě visí a nechává se fotit. Každé vysvětlení jejího prstence má nějakou vadu.
Skoro dokonalá prstencová galaxie nejasného původu: prstenec modrých hvězd kolem samostatného žlutého jádra. Tohle neuvidíš.
Triedrem se z hrstky, kterou vidíš okem, stane dav desítek hvězd, které se všechny narodily spolu asi před sto miliony let.
Slavná otevřená hvězdokupa mladých hvězd; pouhým okem vypadá jako malý chumáček šesti a více hvězd ve tvaru vozíčku. Tohle uvidíš.
Něco z cizí hvězdné soustavy propadlo tou naší, zahlédli to, až když už odlétalo, a bylo to pryč. Už se to nikdy nevrátí a nikdy se o tom nedozvíme víc, než jsme se dozvěděli za těch pár týdnů.
První potvrzený mezihvězdný objekt, malý a podivně protáhlý; při odletu zpomaloval méně, než vysvětlí samotná gravitace. Tohle neuvidíš.