3.–4. ledna
Žádný dalekohled ani triedr — tady by ti jen překážely.
Zhruba jižně od 40° j. š. bod, ze kterého meteory vylétají, vůbec nevychází a je vidět jen málo meteorů, nebo vůbec žádný.
Nejlepší jsou hodiny po půlnoci, kdy se tvoje strana Země otočí čelem tam, kam letíme, a prach na tebe míří zpředu.
Jejich vrchol trvá jen pár hodin, takže v některých letech u tebe připadne na den; noci kolem něj ale pár meteorů ukážou taky.
V knihách se uvádí, že meteorů může být až 110 za hodinu. To platí pro jednoho člověka pod dokonale černou oblohou s místem, odkud meteory vylétají, přímo nad hlavou a skoro nikdo to nikdy nezažije. Ze zahrady s pouliční lampou je pár za hodinu dobrá noc — a jeden jasný za to čekání stojí. Jasný Měsíc taky schová všechny kromě těch nejjasnějších, takže si před plánováním noci zkontroluj, v jaké je fázi.
Kamkoli. Prolétnou přes celou oblohu, a když budeš zírat na jedno místo, o zbytek přijdeš. Společný mají směr: když jejich stopy protáhneš dozadu, všechny vycházejí z jednoho místa v souhvězdí Pastýře — jenže podle něj ten roj pojmenovaný není. Jmenuje se po souhvězdí Quadrans Muralis, Zední kvadrant, které bylo na mapách, když roj dostával jméno, a v roce 1922 ho Mezinárodní astronomická unie do seznamu souhvězdí nezařadila. Roji jméno zůstalo.
Prach z planetky 2003 EH₁, rozprášený podél její dráhy. Země tu dráhu křižuje každý rok ve stejnou dobu a částečky narazí do vzduchu rychlostí 41 kilometrů za sekundu — většina z nich je menší než zrnko písku.