Žlutý veleobr, který se každých 5,366 dne nafoukne a zase smrskne. Podle něj jsou pojmenované cefeidy — hvězdy, kterými se měří vzdálenosti k jiným galaxiím.
Delta Cephei a Slunce — velikost
Delta Cephei je zhruba 44× širší než Slunce.
Delta Cephei a Slunce — hmotnost
Delta Cephei má zhruba 4½× větší hmotnost než Slunce.
Delta Cephei a Slunce — teplota
Delta Cephei má na povrchu teplotu 5 632 °C. Povrch Slunce má teplotu 5 499 °C.
Delta Cephei — co stojí za to vědět
Vidíš obraz starý asi 940 let.
Kolik světla vydává
Průměrná svítivost je 1 949násobek zářivého výkonu Slunce; zdánlivá magnituda kolísá od 3,48 do 4,37 s periodou 5,366 dne.
Co to je
Žlutý veleobr, který nezůstává v klidu: nafukuje se a smršťuje a přitom se zahřívá a zase chladne.
Jak je to daleko
Asi 940 světelných let (asi 290 parseků).
Jak to víme: Změřeno paralaxou — Hubbleovým dalekohledem u hvězdy samotné (Benedict a kol. 2002) a nyní družicí Gaia u průvodce, se kterým putuje. Tady na tom záleží víc než u většiny hvězd: je to jedna z hrstky blízkých cefeid, podle kterých se kalibruje vztah perioda–svítivost, takže její vzdálenost se musí znát bez použití toho vztahu. 5. příčka kosmického žebříku — vzdálenost k blízkým hvězdám
Patří na kosmický žebřík
Prototyp klasické cefeidy. Vztah perioda–svítivost dělá z cefeid standardní svíčky a díky nim vede žebřík vzdáleností od 5. příčky (paralaxa) až k jiným galaxiím na 6. příčce.
Jak to víme: Henrietta Leavittová si toho vztahu všimla v roce 1908 u proměnných hvězd, které katalogizovala v Magellanových oblacích, a v roce 1912 ho přesně stanovila na 25 z nich v jedné malé galaxii, kde jsou všechny zhruba stejně daleko — takže ty, které tepaly nejpomaleji, opravdu byly jasnější, a ne jen bližší. 6. příčka kosmického žebříku — vzdálenost k jiným galaxiím
Sleduj, jak se mění
Je to jedna z mála hvězd, u kterých je opravdu vidět, že něco dělají. Podívej se na spodní roh Cefea dvakrát, s odstupem tří nocí: když svítí nejvíc, skoro se vyrovná sousední Zetě Cephei, a když je nejslabší, klesne pod Epsilon Cephei na druhé straně. Žádný dalekohled, žádné vybavení — jen oči a trocha trpělivosti.
Jméno a příběh
Že se mění, si v roce 1784 všiml John Goodricke, neslyšící dvacetiletý mladík z Yorku, který ty změny časoval pouhým okem. Zemřel v jednadvaceti, ještě než kdokoli tušil, co objevil: skoro o sto třicet let později se z toho tepu stal metr, kterým se změřil vesmír.