Náš domov: jediná známá planeta se životem, s oceány tekuté vody a pohyblivými tektonickými deskami.
Země — co stojí za to vědět
Siderická rotace: 23,93 hodiny. Sluneční den (od poledne do poledne, v průměru): přesně 24 hodin podle definice — to, co ve skutečnosti měří hodiny.
Čím vyniká
Na pláži, s očima asi 1,25 m nad mořem, je obzor zhruba 4 km daleko; na vrcholu kopce asi 125 m nad okolím zhruba 40 km. Je to dojem, ne měření, a čísla jsou kulatá schválně: stačí na to, aby bylo vidět, že Země je velká, ale ne nepředstavitelně, a že není nekonečná. Světlo letí k Měsíci v průměru 1,282 sekundy — podle toho, jak je Měsíc zrovna daleko, zhruba 1,2 až 1,35 sekundy, protože jeho dráha není kruh a vzdálenost se během měsíce mění — a ke Slunci 8 minut 19 sekund.
Počasí
Atmosféra z dusíku a kyslíku, koloběh vody a všechny možné druhy podnebí.
Jak daleko je od Slunce
1 AU = 149 597 870,7 km, od roku 2012 přesně podle definice.
Jak to víme: U blízkých planet vědci odrazí radarový signál a změří, za jak dlouho se ozvěna vrátí (rychlost světla × čas ÷ 2 = vzdálenost, protože signál letí tam a zpátky); Keplerovy zákony pak dají vzdálenost každé další planety a Newtonův gravitační zákon vysvětluje proč. Hmotnosti se zjišťují z toho, jak silně gravitace planety zatáhne za měsíc, za jinou planetu nebo za prolétající sondu. 3. příčka kosmického žebříku — jak je uspořádaná sluneční soustava
Čísla
Průměr
12 742 km
Vzdálenost od Slunce, průměrně
1 AU · 149,6 milionu km · sluneční světlo letí 8 minut 19 sekund
ObserveTheSky vzniká s láskou pro všechny, kdo se dívají na oblohu.
Fakta o planetách a dráhy podle veřejných dat NASA/JPL.
Vesmírné agentury: NASA a ESA — veřejné snímky a data.
Písma: Fredoka & Nunito (Google Fonts).
Inspirace: NASA, ESA a všichni, kdo se dívají na noční oblohu.
Mapa Země: NASA Earth Observatory, Blue Marble: Next Generation (Reto Stöckli, NASA GSFC); zesvětlili jsme ji pro obrazovku, aby moře vypadalo jako moře — nic jsme nepřidali ani neubrali.
Země v noci: NASA Earth Observatory, Earth at Night (Black Marble) 2016, z dat přístroje VIIRS (pásmo den–noc) na družici Suomi NPP.
Mapa Měsíce: NASA Scientific Visualization Studio, CGI Moon Kit, z dat sondy Lunar Reconnaissance Orbiter.
Mapa Marsu: USGS Astrogeology Science Center, Mars Viking Global Color Mosaic, z dat sond NASA Viking Orbiter.
Mapa Merkuru: Applied Coherent Technology Corporation a tým sondy MESSENGER (NASA, Johns Hopkins Applied Physics Laboratory, Arizona State University, Carnegie Institution of Washington), vydal USGS Astrogeology Science Center.
Mapa Venuše: USGS Astrogeology Science Center, Venus Magellan Global C3-MDIR Synthetic Color Mosaic, z radarových dat sondy NASA Magellan (PDS Geosciences Node). Je to radar, ne fotografie: ukazuje horninu pod mraky, kterou žádné oko nevidí.
Mapa Io: USGS Astrogeology Science Center, Io Galileo SSI Global Color Merge Mosaic, z dat sondy NASA Galileo (Planetary Data System). Jsou to nepravé barvy: odstíny jsou zesílené, aby byly vidět sopky, a skutečný povrch je bledší a tlumenější.
Mapa Europy: USGS Astrogeology Science Center, Europa Voyager — Galileo SSI Global Mosaic, z dat sond NASA Voyager a Galileo (Planetary Data System). Mozaika je černobílá — barevná verze neexistuje — takže Europa je tu šedá; ve skutečnosti je povrch bledě bílý s okrovými pruhy.
Mapa Ganymedu: USGS Astrogeology Science Center, Ganymede Voyager — Galileo SSI Global Mosaic, z dat sond NASA Voyager a Galileo (Planetary Data System). Mozaika je černobílá — barevná verze neexistuje — takže Ganymed je tu šedý; ve skutečnosti je povrch nahnědle šedý se světlejšími rýhovanými pruhy.
Mapa Kallisto: USGS Astrogeology Science Center, Callisto Voyager — Galileo SSI Global Mosaic, z dat sond NASA Voyager a Galileo (Planetary Data System). Mozaika je černobílá — barevná verze neexistuje — takže Kallisto je tu šedá; ve skutečnosti je povrch tmavě hnědošedý, samý kráter, a tam, kde dopady odkryly led, jsou světlejší místa.
Mapa Enceladu: USGS Astrogeology Science Center, Enceladus Cassini Global Mosaic 110m, z dat sondy NASA Cassini — požadované uvedení zdroje: Cassini Team, Jet Propulsion Laboratory a Space Science Institute. Mozaika je černobílá a má zvýšený kontrast, aby byly vidět praskliny a krátery, takže Enceladus je tu středně šedý; ve skutečnosti je zářivě bílý — skoro čistý vodní led a nejodrazivější těleso sluneční soustavy.
Mapa Ceres: USGS Astrogeology Science Center, Ceres Dawn FC Global Mosaic 140m, z dat kamery sondy NASA Dawn — požadované uvedení zdroje: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA. Mozaika je černobílá a tóny jsou vyrovnané, aby byly vidět detaily, takže Ceres je tu světlejší, než ve skutečnosti je: povrch je tmavý asi jako čerstvý asfalt. Světlé skvrny v kráteru Occator ale opravdové jsou — je to sůl, kterou tam nechala voda.
Mapa Pluta: USGS Astrogeology Science Center, Pluto New Horizons LORRI/MVIC Global Mosaic 300m (červenec 2017), z dat sondy NASA New Horizons. Volné dílo. Mozaika je černobílá — mapa vznikla černobíle a skutečná barva Pluta je karamelově hnědá. New Horizons kolem Pluta jen prolétla a nezůstala na oběžné dráze, takže strana, kolem které letěla, je ostrá a odvrácená strana je méně podrobná. Úplný jih byl v zimní tmě a nikdo ho nevyfotil, proto je tu jednobarevně šedý.
Mapa Tritonu: USGS Astrogeology Science Center, Triton Voyager 2 Global Color Mosaic 600m, sestavil Lunar and Planetary Institute z dat sondy Voyager 2 (NASA/JPL) — požadované uvedení zdroje: Lunar and Planetary Institute, NASA, Jet Propulsion Laboratory a Paula Schenka. Volné dílo. Voyager 2 viděl jen jih a střed Tritonu; sever byl v zimní tmě a nikdo ho nikdy nevyfotil, proto je tu jednobarevný, v průměrné barvě zbytku povrchu.
Sopky na Io: polohy z USGS Gazetteer of Planetary Nomenclature (IAU); které sopky jsou trvale činné a že září při zatmění, podle Davies, Perry, Williams, Veeder a Nelson, The Planetary Science Journal (2024), CC BY 4.0.
Mapa Slunce: s laskavým svolením NASA/SDO a vědeckých týmů AIA, EVE a HMI. Snímky přístroje HMI v bílém světle z jedné otáčky Slunce, duben a květen 2024, složené do mapy celého povrchu. Volné dílo. Je šedá, protože sluneční světlo je bílé.
Sluneční koróna a protuberance: NASA/Keegan Barber, fotografie úplného zatmění Slunce 8. dubna 2024 z Dallasu v Texasu.
Obrázek Sagittarius A*: EHT Collaboration, snímek Dalekohledu horizontu událostí (Event Horizon Telescope) z roku 2022, přes ESO (CC BY 4.0).
Obrázek M87*, černé díry v srdci galaxie M87: EHT Collaboration, snímek Dalekohledu horizontu událostí (Event Horizon Telescope) z roku 2019, přes ESO (CC BY 4.0).
Infračervený snímek hvězd kolem Sagittarius A*: ESO, VLT/NACO, 2002 (CC BY 4.0).
Tvary těles Phobos, Deimos, Vesta, Bennu, Didymos, Dimorphos, komety Wild 2 a Halleyovy komety: tvarové modely z vesmírných misí, všechny jsou volná díla — Vesta z 3D modelů NASA, ostatní z archivu NASA Planetary Data System: R. W. Gaskell (Phobos); P. C. Thomas (Deimos); NASA VTAD (Vesta); NASA/OSIRIS-REx, M. G. Daly, O. S. Barnouin, R. C. Espiritu, D. S. Lauretta (Bennu); NASA/Johns Hopkins APL (Didymos, Dimorphos); T. Farnham, M. Duxbury, J.-Y. Li (Wild 2); P. Stooke (Halleyova kometa). Každý zjednodušený asi na 5 000 trojúhelníků.
Tvar Ryugu: ISAS/JAXA, podle Watanabe et al. 2019. Zjednodušený asi na 5 000 trojúhelníků.
Tvar komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko: ESA/Rosetta/NAVCAM (CC BY-SA 3.0 IGO). Zjednodušená kopie na tomto webu je sdílená pod stejnou licencí.
Tvary kosmických lodí a sond: modely z NASA 3D Resources, volné dílo — Mezinárodní vesmírná stanice a sondy Voyager od NASA/Michael D. Carbajal, Hubble od NASA VTAD, Parker Solar Probe od NASA/Matthew J. Garcia, Cassini od NASA/JPL (Solar System Simulator, M. Oberle), Vesmírný dalekohled Jamese Webba od NASA/Christopher R. Meaney. Zjednodušené na několik tisíc trojúhelníků.
Zlatá deska Voyageru: fotografie obalu desky, s laskavým svolením NASA/JPL-Caltech.
Tvary galaxií ve Vesmíru: nakreslené podle zveřejněných měření — přehled S4G (Salo et al. 2015, ApJS 219, 4), THINGS (de Blok et al. 2008), Courteau et al. 2011 (Andromeda), Kam et al. 2015 a Regan & Vogel 1994 (Galaxie v Trojúhelníku), Davis et al. 2012 (spirální ramena).
Tvar Velkého Magellanova oblaku ve Vesmíru: podle fotografie Zdeňka Bardona/ESO (CC BY 4.0), vložené do jeho změřeného nakloněného disku.
Tvar galaxie v Andromedě ve Vesmíru: podle mozaiky přehlídky Local Group Survey, Local Group Survey Team a T.A. Rector (University of Alaska Anchorage), přes NOIRLab (CC BY 4.0), vložené do jejího změřeného nakloněného disku.
Tvar galaxie v Trojúhelníku ve Vesmíru: podle mozaiky přehlídky Local Group Survey, Local Group Survey Team a T.A. Rector (University of Alaska Anchorage), přes NOIRLab (CC BY 4.0), vložené do jejího změřeného nakloněného disku.
Tvar Bodeovy galaxie ve Vesmíru: podle snímku M81 a M82, T.A. Rector (University of Alaska Anchorage) a NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
Tvar galaxie Vír ve Vesmíru: podle snímku M51, K. Rhode, M. Young a WIYN/NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
Tvar galaxie Větrník ve Vesmíru: podle snímku M101, George Jacoby, Bruce Bohannan, Mark Hanna/NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
Tvar galaxie Ohňostroj ve Vesmíru: podle snímku NGC 6946, KPNO/NOIRLab/NSF/AURA/T.A. Rector (University of Alaska Anchorage)/H. Schweiker (WIYN) (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
Fotografie galaxie Sombrero ve Vesmíru, jak ji vidíme ze Země: ESO/IDA/Danish 1.5 m/R. Gendler a J.-E. Ovaldsen (CC BY 4.0).
Fotografie galaxie Doutník ve Vesmíru při pohledu ze směru od Země: podle snímku M81 a M82, T.A. Rector (University of Alaska Anchorage) a NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0).
Hvězdokupy ve Vesmíru: kde jsou hvězdy Plejád a Jesliček na obloze, z katalogu UCAC4 (US Naval Observatory), volné dílo. Jak daleko před středem nebo za ním každá leží, je model.
Sloupy stvoření ve Vesmíru: 3D model od NASA a STScI (Leah Hustak, Ralf Crawford, STScI), volné dílo podle pravidel STScI, zjednodušený asi na 7 500 trojúhelníků.
Dráhy hvězd S2, S29, S38 a S55 kolem Sagittarius A*: GRAVITY Collaboration 2022, A&A 657, L12, tabulka B.1 (CC BY 4.0).
Mladé hvězdy ve Sloupech stvoření: polohy z databáze SIMBAD, kterou provozuje CDS ve Štrasburku ve Francii.
Soustavy exoplanet ve Vesmíru: tento web využívá NASA Exoplanet Archive, který provozuje California Institute of Technology na základě smlouvy s NASA v rámci Exoplanet Exploration Program. Čísla každé planety jsou v databázi připsaná článku, ze kterého pocházejí.
Proud trpasličí galaxie ve Střelci ve Vesmíru: podle simulace Vasiliev, Belokurov & Erkal 2021 (MNRAS 501, 2279), její současný stav na Zenodu (záznam 4038141), CC BY 4.0 — 8 000 z jejích 200 000 částic, které v ní představují hvězdy.
Galaxie Tykadla ve Vesmíru: tvar je obkreslený ze snímku Legacy Surveys (Legacy Surveys / D. Lang (Perimeter Institute), CC BY 4.0); hloubka, kterou nikdo změřit neumí, je model podle Karl et al. 2010 (ApJL 715, L88).