Mezinárodní vesmírná stanice na obloze — kde hledat

✉️ Napiš nám

Vidíš chybu nebo máš nápad? Napiš nám:

⚪ Poděkování

ObserveTheSky vzniká s láskou pro všechny, kdo se dívají na oblohu.

• Fakta o planetách a dráhy podle veřejných dat NASA/JPL.
• Vesmírné agentury: NASA a ESA — veřejné snímky a data.
• Písma: Fredoka & Nunito (Google Fonts).
• Inspirace: NASA, ESA a všichni, kdo se dívají na noční oblohu.
• Mapa Země: NASA Earth Observatory, Blue Marble: Next Generation (Reto Stöckli, NASA GSFC); zesvětlili jsme ji pro obrazovku, aby moře vypadalo jako moře — nic jsme nepřidali ani neubrali.
• Země v noci: NASA Earth Observatory, Earth at Night (Black Marble) 2016, z dat přístroje VIIRS (pásmo den–noc) na družici Suomi NPP.
• Mapa Měsíce: NASA Scientific Visualization Studio, CGI Moon Kit, z dat sondy Lunar Reconnaissance Orbiter.
• Mapa Marsu: USGS Astrogeology Science Center, Mars Viking Global Color Mosaic, z dat sond NASA Viking Orbiter.
• Mapa Merkuru: Applied Coherent Technology Corporation a tým sondy MESSENGER (NASA, Johns Hopkins Applied Physics Laboratory, Arizona State University, Carnegie Institution of Washington), vydal USGS Astrogeology Science Center.
• Mapa Venuše: USGS Astrogeology Science Center, Venus Magellan Global C3-MDIR Synthetic Color Mosaic, z radarových dat sondy NASA Magellan (PDS Geosciences Node). Je to radar, ne fotografie: ukazuje horninu pod mraky, kterou žádné oko nevidí.
• Mapa Io: USGS Astrogeology Science Center, Io Galileo SSI Global Color Merge Mosaic, z dat sondy NASA Galileo (Planetary Data System). Jsou to nepravé barvy: odstíny jsou zesílené, aby byly vidět sopky, a skutečný povrch je bledší a tlumenější.
• Mapa Europy: USGS Astrogeology Science Center, Europa Voyager — Galileo SSI Global Mosaic, z dat sond NASA Voyager a Galileo (Planetary Data System). Mozaika je černobílá — barevná verze neexistuje — takže Europa je tu šedá; ve skutečnosti je povrch bledě bílý s okrovými pruhy.
• Mapa Ganymedu: USGS Astrogeology Science Center, Ganymede Voyager — Galileo SSI Global Mosaic, z dat sond NASA Voyager a Galileo (Planetary Data System). Mozaika je černobílá — barevná verze neexistuje — takže Ganymed je tu šedý; ve skutečnosti je povrch nahnědle šedý se světlejšími rýhovanými pruhy.
• Mapa Kallisto: USGS Astrogeology Science Center, Callisto Voyager — Galileo SSI Global Mosaic, z dat sond NASA Voyager a Galileo (Planetary Data System). Mozaika je černobílá — barevná verze neexistuje — takže Kallisto je tu šedá; ve skutečnosti je povrch tmavě hnědošedý, samý kráter, a tam, kde dopady odkryly led, jsou světlejší místa.
• Mapa Enceladu: USGS Astrogeology Science Center, Enceladus Cassini Global Mosaic 110m, z dat sondy NASA Cassini — požadované uvedení zdroje: Cassini Team, Jet Propulsion Laboratory a Space Science Institute. Mozaika je černobílá a má zvýšený kontrast, aby byly vidět praskliny a krátery, takže Enceladus je tu středně šedý; ve skutečnosti je zářivě bílý — skoro čistý vodní led a nejodrazivější těleso sluneční soustavy.
• Mapa Ceres: USGS Astrogeology Science Center, Ceres Dawn FC Global Mosaic 140m, z dat kamery sondy NASA Dawn — požadované uvedení zdroje: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA. Mozaika je černobílá a tóny jsou vyrovnané, aby byly vidět detaily, takže Ceres je tu světlejší, než ve skutečnosti je: povrch je tmavý asi jako čerstvý asfalt. Světlé skvrny v kráteru Occator ale opravdové jsou — je to sůl, kterou tam nechala voda.
• Mapa Pluta: USGS Astrogeology Science Center, Pluto New Horizons LORRI/MVIC Global Mosaic 300m (červenec 2017), z dat sondy NASA New Horizons. Volné dílo. Mozaika je černobílá — mapa vznikla černobíle a skutečná barva Pluta je karamelově hnědá. New Horizons kolem Pluta jen prolétla a nezůstala na oběžné dráze, takže strana, kolem které letěla, je ostrá a odvrácená strana je méně podrobná. Úplný jih byl v zimní tmě a nikdo ho nevyfotil, proto je tu jednobarevně šedý.
• Mapa Tritonu: USGS Astrogeology Science Center, Triton Voyager 2 Global Color Mosaic 600m, sestavil Lunar and Planetary Institute z dat sondy Voyager 2 (NASA/JPL) — požadované uvedení zdroje: Lunar and Planetary Institute, NASA, Jet Propulsion Laboratory a Paula Schenka. Volné dílo. Voyager 2 viděl jen jih a střed Tritonu; sever byl v zimní tmě a nikdo ho nikdy nevyfotil, proto je tu jednobarevný, v průměrné barvě zbytku povrchu.
• Sopky na Io: polohy z USGS Gazetteer of Planetary Nomenclature (IAU); které sopky jsou trvale činné a že září při zatmění, podle Davies, Perry, Williams, Veeder a Nelson, The Planetary Science Journal (2024), CC BY 4.0.
• Mapa Slunce: s laskavým svolením NASA/SDO a vědeckých týmů AIA, EVE a HMI. Snímky přístroje HMI v bílém světle z jedné otáčky Slunce, duben a květen 2024, složené do mapy celého povrchu. Volné dílo. Je šedá, protože sluneční světlo je bílé.
• Sluneční koróna a protuberance: NASA/Keegan Barber, fotografie úplného zatmění Slunce 8. dubna 2024 z Dallasu v Texasu.
• Obrázek Sagittarius A*: EHT Collaboration, snímek Dalekohledu horizontu událostí (Event Horizon Telescope) z roku 2022, přes ESO (CC BY 4.0).
• Obrázek M87*, černé díry v srdci galaxie M87: EHT Collaboration, snímek Dalekohledu horizontu událostí (Event Horizon Telescope) z roku 2019, přes ESO (CC BY 4.0).
• Infračervený snímek hvězd kolem Sagittarius A*: ESO, VLT/NACO, 2002 (CC BY 4.0).
• Tvary těles Phobos, Deimos, Vesta, Bennu, Didymos, Dimorphos, komety Wild 2 a Halleyovy komety: tvarové modely z vesmírných misí, všechny jsou volná díla — Vesta z 3D modelů NASA, ostatní z archivu NASA Planetary Data System: R. W. Gaskell (Phobos); P. C. Thomas (Deimos); NASA VTAD (Vesta); NASA/OSIRIS-REx, M. G. Daly, O. S. Barnouin, R. C. Espiritu, D. S. Lauretta (Bennu); NASA/Johns Hopkins APL (Didymos, Dimorphos); T. Farnham, M. Duxbury, J.-Y. Li (Wild 2); P. Stooke (Halleyova kometa). Každý zjednodušený asi na 5 000 trojúhelníků.
• Tvar Ryugu: ISAS/JAXA, podle Watanabe et al. 2019. Zjednodušený asi na 5 000 trojúhelníků.
• Tvar komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko: ESA/Rosetta/NAVCAM (CC BY-SA 3.0 IGO). Zjednodušená kopie na tomto webu je sdílená pod stejnou licencí.
• Tvary kosmických lodí a sond: modely z NASA 3D Resources, volné dílo — Mezinárodní vesmírná stanice a sondy Voyager od NASA/Michael D. Carbajal, Hubble od NASA VTAD, Parker Solar Probe od NASA/Matthew J. Garcia, Cassini od NASA/JPL (Solar System Simulator, M. Oberle), Vesmírný dalekohled Jamese Webba od NASA/Christopher R. Meaney. Zjednodušené na několik tisíc trojúhelníků.
• Zlatá deska Voyageru: fotografie obalu desky, s laskavým svolením NASA/JPL-Caltech.
• Tvary galaxií ve Vesmíru: nakreslené podle zveřejněných měření — přehled S4G (Salo et al. 2015, ApJS 219, 4), THINGS (de Blok et al. 2008), Courteau et al. 2011 (Andromeda), Kam et al. 2015 a Regan & Vogel 1994 (Galaxie v Trojúhelníku), Davis et al. 2012 (spirální ramena).
• Tvar Velkého Magellanova oblaku ve Vesmíru: podle fotografie Zdeňka Bardona/ESO (CC BY 4.0), vložené do jeho změřeného nakloněného disku.
• Tvar galaxie v Andromedě ve Vesmíru: podle mozaiky přehlídky Local Group Survey, Local Group Survey Team a T.A. Rector (University of Alaska Anchorage), přes NOIRLab (CC BY 4.0), vložené do jejího změřeného nakloněného disku.
• Tvar galaxie v Trojúhelníku ve Vesmíru: podle mozaiky přehlídky Local Group Survey, Local Group Survey Team a T.A. Rector (University of Alaska Anchorage), přes NOIRLab (CC BY 4.0), vložené do jejího změřeného nakloněného disku.
• Tvar Bodeovy galaxie ve Vesmíru: podle snímku M81 a M82, T.A. Rector (University of Alaska Anchorage) a NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
• Tvar galaxie Vír ve Vesmíru: podle snímku M51, K. Rhode, M. Young a WIYN/NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
• Tvar galaxie Větrník ve Vesmíru: podle snímku M101, George Jacoby, Bruce Bohannan, Mark Hanna/NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
• Tvar galaxie Ohňostroj ve Vesmíru: podle snímku NGC 6946, KPNO/NOIRLab/NSF/AURA/T.A. Rector (University of Alaska Anchorage)/H. Schweiker (WIYN) (CC BY 4.0), vloženého do jejího změřeného nakloněného disku.
• Fotografie galaxie Sombrero ve Vesmíru, jak ji vidíme ze Země: ESO/IDA/Danish 1.5 m/R. Gendler a J.-E. Ovaldsen (CC BY 4.0).
• Fotografie galaxie Doutník ve Vesmíru při pohledu ze směru od Země: podle snímku M81 a M82, T.A. Rector (University of Alaska Anchorage) a NOIRLab/NSF/AURA (CC BY 4.0).
• Hvězdokupy ve Vesmíru: kde jsou hvězdy Plejád a Jesliček na obloze, z katalogu UCAC4 (US Naval Observatory), volné dílo. Jak daleko před středem nebo za ním každá leží, je model.
• Sloupy stvoření ve Vesmíru: 3D model od NASA a STScI (Leah Hustak, Ralf Crawford, STScI), volné dílo podle pravidel STScI, zjednodušený asi na 7 500 trojúhelníků.
• Dráhy hvězd S2, S29, S38 a S55 kolem Sagittarius A*: GRAVITY Collaboration 2022, A&A 657, L12, tabulka B.1 (CC BY 4.0).
• Mladé hvězdy ve Sloupech stvoření: polohy z databáze SIMBAD, kterou provozuje CDS ve Štrasburku ve Francii.
• Soustavy exoplanet ve Vesmíru: tento web využívá NASA Exoplanet Archive, který provozuje California Institute of Technology na základě smlouvy s NASA v rámci Exoplanet Exploration Program. Čísla každé planety jsou v databázi připsaná článku, ze kterého pocházejí.
• Proud trpasličí galaxie ve Střelci ve Vesmíru: podle simulace Vasiliev, Belokurov & Erkal 2021 (MNRAS 501, 2279), její současný stav na Zenodu (záznam 4038141), CC BY 4.0 — 8 000 z jejích 200 000 částic, které v ní představují hvězdy.
• Galaxie Tykadla ve Vesmíru: tvar je obkreslený ze snímku Legacy Surveys (Legacy Surveys / D. Lang (Perimeter Institute), CC BY 4.0); hloubka, kterou nikdo změřit neumí, je model podle Karl et al. 2010 (ApJL 715, L88).